
AUTOR : Superkobylka
kontakt na autora : superkobylka@seznam.cz
web : danbalan.ic.cz
ŽÁNER : komedie, fikce
PRÍSTUPNOSŤ : všem O-Zone fan :)
POZNÁMKA AUTORA : Moje komediální představy o tom jak spolu kluci za dob O-Zone vycházely, některé části jsou založeny na informacích z časopisů a k tomu domyšlený zbytek. :)
Den 2 - odpoledne
Večer na koncertě to kluci rozjeli a Dan celkem zapomněl na svojí novou image. Dav šílel a kluci museli Dragostea Din Tei opakovat snad 10krát a Despre Tine taky.
"Páni to bylo super," vydechl Arsi, když koncert skončil.
"Jo, to je fakt, akorát, že se mi furt honí hlavou, proč Danovi vydržela ta barva tak dlouho," přemýšlel Radu.
"To neřeš. Patří mu to," řekl Arse.
Když se vrátili do hotelu nemohli ani otevřít dveře jak měli plné náruče plyšáků a všeho možnýho co jim přistálo na pódiu.
"Stejně by mě zajímalo jak jste to vy dva provedli," řekl Dan, otevřel dveře od svýho pokoje a hodil věci na postel a vylezl před pokoj.
"No jednoduše," začal Radu, "do gelu na vlasy sme dali barvu na vlasy a bylo to."
"Jo, ale dyť to byl Arsiho gel. Se divím, že ho k něčemu takovýmu propůjčil," pokračoval Dan.
Arsi zapadl do pokoje.
"Myslíš tenhle gel nebo tenhle?" ukazoval na dva gely, "já mám odjakživa bezbarvej gel."
"Tak takhle se mi ztratil ten můj," došlo Danovi.
"Ztratil a zase objevil. Můžeš si ho vzít," nabízel Arsenie.
"Ne, dej to sem ty blázne. Dan je schopnej všeho. Ještě bysme měli modrou hlavu i my," zastavil Arsenieho Radu a vzal mu gel z rukou.
"No dovol. Co si o mně myslíš?," ušklíbl se Dan.
"Já, jenom to nejlepší. Ale musíš uznat že sis to zasloužil," řekl Radu.
"No..... možná trošku," upejpal se Dan.
"Cože?!" vykřikl Arsi.
"Trošku?" dodal Radu a vlezl do pokoje a vyběhl ručníkem a začal mydlit do Dana.
Arsenie udělal to samý a Dan se nestačil bránit. Takhle blbli na chodbě. Celý patro je
sledovalo a smálo se. V chodbě se objevila další postava.
"Jako malý děti," oznámil Dan Popi, který byl ta postava, a zase zmizel. Jenže vzápětí zase přišel s kamerou, kterou kluci použili v letadle. Kluci se mydlili hlava nehlava a přitom vyčítali se smíchem všechno co jim Dan provedl a co se jim mohlo stát, i když nestalo. Když skončili měli vlasy jako vrabčí hnízdo. Všimli si, že je Dan Popi točí a tak neváhali a vrhli se na něj. Ten nestačil ani vykřiknout a už ho kluci hnali. No prostě jako malý děti .
"Páni to bylo super," vydechl Arsi, když koncert skončil.
"Jo, to je fakt, akorát, že se mi furt honí hlavou, proč Danovi vydržela ta barva tak dlouho," přemýšlel Radu.
"To neřeš. Patří mu to," řekl Arse.
Když se vrátili do hotelu nemohli ani otevřít dveře jak měli plné náruče plyšáků a všeho možnýho co jim přistálo na pódiu.
"Stejně by mě zajímalo jak jste to vy dva provedli," řekl Dan, otevřel dveře od svýho pokoje a hodil věci na postel a vylezl před pokoj.
"No jednoduše," začal Radu, "do gelu na vlasy sme dali barvu na vlasy a bylo to."
"Jo, ale dyť to byl Arsiho gel. Se divím, že ho k něčemu takovýmu propůjčil," pokračoval Dan.
Arsi zapadl do pokoje.
"Myslíš tenhle gel nebo tenhle?" ukazoval na dva gely, "já mám odjakživa bezbarvej gel."
"Tak takhle se mi ztratil ten můj," došlo Danovi.
"Ztratil a zase objevil. Můžeš si ho vzít," nabízel Arsenie.
"Ne, dej to sem ty blázne. Dan je schopnej všeho. Ještě bysme měli modrou hlavu i my," zastavil Arsenieho Radu a vzal mu gel z rukou.
"No dovol. Co si o mně myslíš?," ušklíbl se Dan.
"Já, jenom to nejlepší. Ale musíš uznat že sis to zasloužil," řekl Radu.
"No..... možná trošku," upejpal se Dan.
"Cože?!" vykřikl Arsi.
"Trošku?" dodal Radu a vlezl do pokoje a vyběhl ručníkem a začal mydlit do Dana.
Arsenie udělal to samý a Dan se nestačil bránit. Takhle blbli na chodbě. Celý patro je
sledovalo a smálo se. V chodbě se objevila další postava.
"Jako malý děti," oznámil Dan Popi, který byl ta postava, a zase zmizel. Jenže vzápětí zase přišel s kamerou, kterou kluci použili v letadle. Kluci se mydlili hlava nehlava a přitom vyčítali se smíchem všechno co jim Dan provedl a co se jim mohlo stát, i když nestalo. Když skončili měli vlasy jako vrabčí hnízdo. Všimli si, že je Dan Popi točí a tak neváhali a vrhli se na něj. Ten nestačil ani vykřiknout a už ho kluci hnali. No prostě jako malý děti .
Poslední den
Další den měli dopoledne autogramiádu. "Páni. Ty fanynky by si nejradši nechali podepsat celej pokoj," hekal Arsenie a třepal unavenou rukou.
"To asi jo. Ale víš jaká je to výhoda?" zeptal se Radu.
"Že budu mít svaly?" ptal se Dan.
"To taky," uchichtl se Radu, "ale nezapomeneš svoje jméno. :-)"
Všichni tři se začali smát. I dneska si nesli spoustu věciček od fanynek.
"Probůh, co s tím budeme dělat?" přemejšlel Dan.
"Na to abychom si postavili extra dům, kde budeme mít takovýhle věci," napadlo Arsiho.
"To je finančně náročný," podotkl Radu , "co chcete dělat odpoledne?"
"Já asi půjdu ještě na sjezd," řekl sportovec Arsi.
"Já ještě nevím, ale něco dělat určitě budu," řekl tajemně Dan. "A co ty Radu?"
"Nevím, ještě uvidím, podle počasí," odpověděl Radu.
Radu se šel odpoledne projít. Jen tak na čerstvým vzduch. Sedl si tak, že viděl Arsiho jak lyžuje na svahu a zároveň Dana, kterej se jen tak ledabyle potloukal po kopci. Byl na místě, kam málokdo chodil a tak měl klid. Slunce svítilo, Arsi každou chvíli ležel na zemi a Dana zase žádali o autogram. Radu pozoroval jak se na svahu hemží lidičky. Támhle spadlo dítě, támhle spolu lyžuje kluk a holka a tady sebou zase práskl Arse :-). Každý si žil svoje chvíle. Už se těšil domů. Stýskalo se mu po domově a po rodině. Uvažoval kolik ho stojí cena slávy. Ale byl rád, že může dělat to, co ho baví. Chvíli ještě sledoval, ale pak ho už studil zadek a tak se zvedl a šel.
Dan měl opravdu plné ruce práce, protože každou chvíli chtěl někdo autogram. Dana už bolela ruka. Taky sledoval Arsiho pády. Pak si šel sednout do restaurace. Dal si kafe. Začaly ho napadat slova k písničkám a tak si řekl vrchnímu o papír a tužku.
"Skládáš?" vytrhl ho hlas. Radu.
"Ani nevím. Jen mě tak napadají slova. Tak si je píšu. Třeba jednou k něčemu budou," prohodil Dan.
Radu si taky objednal kafe. A tak oba začali vymejšlet text. Když v tom se otevřeli dveře a v nich stál sněhem obalený Arsi. Radu s Danem se začali smát.
"Dneska stojí ten sníh za prd," řekl zmrzlý Arsenie a oklepal nános sněhu.
"Nebo za prd stojíš ty," řekl Dan.
"To z tebe budou mít radost, že jim tu děláš potopu," uchichtl se Radu.
"Vod čeho mají uklizečku?" ušklíbl se Arsi, "Víte, že je dneska party na naši počest?" vypnul pyšně hruď.
"To je fajn. Jen by mě zajímalo, kdo nás bude zejtra tahat z postelí, když ráno odjíždíme?" nahodil Dan a sbalil kus popsaného papíru do kapsy.
"To snad zvládneme," uklidňoval natěšený Arsi.
A tak večer vyrazili. Kluci si party fakt užili. Blbnuli jako malí. Radu měl spoustu energie, kterou odpoledne načerpal Arsimu, jak se zdálo nikdy nevyprchá a Dan ji načerpal z dívek, který tam byly :-). Do hotelu se vrátili kolem půlnoci. Byli utahaní, ale spokojení a v dobré náladě - hlavně Arsi. Cestou do pokoje byl celkem hlučný a málem se nevyšplhal do schodů.
"Ten bude zejtra celkem slušně hotovej," šeptal Dan.
"Když je to trouba a neví ,kdy má dost, tak mu to patří," namítal Radu.
Pomohli Arsimu do pokoje a šli taky spát. Radu nemohl usnout, jak se těšil domů. Dan ten usnul hned, ale tak že to bylo slyšet po celý chodbě. Radu si přikryl hlavu polštářem a usnul.
"To asi jo. Ale víš jaká je to výhoda?" zeptal se Radu.
"Že budu mít svaly?" ptal se Dan.
"To taky," uchichtl se Radu, "ale nezapomeneš svoje jméno. :-)"
Všichni tři se začali smát. I dneska si nesli spoustu věciček od fanynek.
"Probůh, co s tím budeme dělat?" přemejšlel Dan.
"Na to abychom si postavili extra dům, kde budeme mít takovýhle věci," napadlo Arsiho.
"To je finančně náročný," podotkl Radu , "co chcete dělat odpoledne?"
"Já asi půjdu ještě na sjezd," řekl sportovec Arsi.
"Já ještě nevím, ale něco dělat určitě budu," řekl tajemně Dan. "A co ty Radu?"
"Nevím, ještě uvidím, podle počasí," odpověděl Radu.
Radu se šel odpoledne projít. Jen tak na čerstvým vzduch. Sedl si tak, že viděl Arsiho jak lyžuje na svahu a zároveň Dana, kterej se jen tak ledabyle potloukal po kopci. Byl na místě, kam málokdo chodil a tak měl klid. Slunce svítilo, Arsi každou chvíli ležel na zemi a Dana zase žádali o autogram. Radu pozoroval jak se na svahu hemží lidičky. Támhle spadlo dítě, támhle spolu lyžuje kluk a holka a tady sebou zase práskl Arse :-). Každý si žil svoje chvíle. Už se těšil domů. Stýskalo se mu po domově a po rodině. Uvažoval kolik ho stojí cena slávy. Ale byl rád, že může dělat to, co ho baví. Chvíli ještě sledoval, ale pak ho už studil zadek a tak se zvedl a šel.
Dan měl opravdu plné ruce práce, protože každou chvíli chtěl někdo autogram. Dana už bolela ruka. Taky sledoval Arsiho pády. Pak si šel sednout do restaurace. Dal si kafe. Začaly ho napadat slova k písničkám a tak si řekl vrchnímu o papír a tužku.
"Skládáš?" vytrhl ho hlas. Radu.
"Ani nevím. Jen mě tak napadají slova. Tak si je píšu. Třeba jednou k něčemu budou," prohodil Dan.
Radu si taky objednal kafe. A tak oba začali vymejšlet text. Když v tom se otevřeli dveře a v nich stál sněhem obalený Arsi. Radu s Danem se začali smát.
"Dneska stojí ten sníh za prd," řekl zmrzlý Arsenie a oklepal nános sněhu.
"Nebo za prd stojíš ty," řekl Dan.
"To z tebe budou mít radost, že jim tu děláš potopu," uchichtl se Radu.
"Vod čeho mají uklizečku?" ušklíbl se Arsi, "Víte, že je dneska party na naši počest?" vypnul pyšně hruď.
"To je fajn. Jen by mě zajímalo, kdo nás bude zejtra tahat z postelí, když ráno odjíždíme?" nahodil Dan a sbalil kus popsaného papíru do kapsy.
"To snad zvládneme," uklidňoval natěšený Arsi.
A tak večer vyrazili. Kluci si party fakt užili. Blbnuli jako malí. Radu měl spoustu energie, kterou odpoledne načerpal Arsimu, jak se zdálo nikdy nevyprchá a Dan ji načerpal z dívek, který tam byly :-). Do hotelu se vrátili kolem půlnoci. Byli utahaní, ale spokojení a v dobré náladě - hlavně Arsi. Cestou do pokoje byl celkem hlučný a málem se nevyšplhal do schodů.
"Ten bude zejtra celkem slušně hotovej," šeptal Dan.
"Když je to trouba a neví ,kdy má dost, tak mu to patří," namítal Radu.
Pomohli Arsimu do pokoje a šli taky spát. Radu nemohl usnout, jak se těšil domů. Dan ten usnul hned, ale tak že to bylo slyšet po celý chodbě. Radu si přikryl hlavu polštářem a usnul.
Odjezd
Radu spokojeně dřímal, když v tom ho něco strašně zastudilo. Dan Popi mu donesl čerstvou sněhovou nadílku až do postele. To samé udělal i Arsimu a Danovi. Všichni tři prskali.
"Tak jedem," prohlásil Popi a zmizel.
"Ten prevít," prskal Dan, který stál ve dveřích v trenkách a triku. Kolem šly holky z patra a zálibně se na něj dívaly ;-). Dan pochopil co je a schoval se za dveře a měl venku jenom hlavu.
"Radu, Arsenie," volal Dan.
Kluci v zápětí taky vykoukli. Arsi vypadal jako by vypadl krávě z tlamy a Radu jako by poskytoval nocleh vrabčákům.
"To Popimu jen tak nedarujem," navrhl Dan.
Radu s Arseniem souhlasili. Zapluli do pokojů, oblíkli se a dobalili.
Dan Popi mezitím čekal na auta a pozoroval dav, který se nashromáždil před hotelem. Toho kluci využili a vloupali se mu do jednoho z jeho kufrů a vzali mu tam jednu věc :-)
"Tak jedem," prohlásil Popi a zmizel.
"Ten prevít," prskal Dan, který stál ve dveřích v trenkách a triku. Kolem šly holky z patra a zálibně se na něj dívaly ;-). Dan pochopil co je a schoval se za dveře a měl venku jenom hlavu.
"Radu, Arsenie," volal Dan.
Kluci v zápětí taky vykoukli. Arsi vypadal jako by vypadl krávě z tlamy a Radu jako by poskytoval nocleh vrabčákům.
"To Popimu jen tak nedarujem," navrhl Dan.
Radu s Arseniem souhlasili. Zapluli do pokojů, oblíkli se a dobalili.
Dan Popi mezitím čekal na auta a pozoroval dav, který se nashromáždil před hotelem. Toho kluci využili a vloupali se mu do jednoho z jeho kufrů a vzali mu tam jednu věc :-)
Co kluci vzali?
Když Dan Popi viděl, že kluci už jdou, začal nasedat do auta i s kostymérkou a vysážistkama. Když se nasoukal do auta Popi stoupli si kluci k jeho autu a na anténu
pověsili...
... Popiho trenky se srdíčky. A Dan Balan oznámil davu: "Toto jsou trenýrky Dana Popiho."
Lidi se smáli a tleskali a Dan rychle šupl do auta za Arsim a Radu. Auta se rozjely, dav mával a trenýrky si jen tak vlály.
"Doufám, že nespadnou, to by nám asi nevodpustil :-D," uvažoval ironicky Arsi.
"Já myslím, že nám to neodpustí, aniž by ty trenýrky spadly..." pochechtával se Radu.
"Dejte pokoj. Sem je tam přivázal a drží. I když na druhou stranu by možná bylo lepší, kdyby spadly, to by se to Popi nedozvěděl a my bysme byli v klidu," přemejšlel Dan.
Trenýrkám se asi na anténě líbilo v i tom větru a vydržely až na konečnou. Na letišti si Popi všiml svých trenýrek.
"Vy prevíti!," křičel za klukama, kteří se raději řítili rychle do letadla :-).
Dan Popi byl rudej jako rak. Stáhl svoje trenýrky a šel taky nastoupit. Vedle Balana si ale nesedl. Uraženě si sedl na volné sedadlo před ním. Kluci poznali, že to myslí vážně. Oni ale vážně nemysleli ani chvilku. Všichni se nesomrovali před Popiho a hučeli do něj: "Dane. No tak bav se s náma.," začal Dan (Balan).
"Daníku," ťuťal Radu.
"My ti koupíme růžového slona :-)," sliboval Arsenie.
Tak dlouho do něj hučeli až se Popi umoudřil: "No jo. Co s váma mám dělat? Ale máte štěstí, že tam nebyly kamery, jinak bych vás zastřelil."
Arsenie zvážněl a povídá: "Seš si jistej?"
"Jo, protože to bylo hlídaný," ujistil je Dan Popi
"Ani bych neřekl," ztuhl Radu a ukázal na obrazovku, kde běžel záznam z jedné televize o jejich koncertu a.... jejich odjezdu :-). Dan Popi se chytl za hlavu a přikryl si oči rukama. Když odkryl oči Radu, Arsenie ani Dan tam nebyli. Zdrhli totiž do části pro normální cestující, kteří na ně chvíli zírali.
Za chvíli se z jejich kabiny ozvalo: "Vy nevděčníci! Počkejte až se vrátíte." Řval Dan Popi.
"Možná jsme nevděčníci ale on si to zasloužil," řekl Arsi.
"Myslím, že se radši nevrátíme co říkáte kluci?" navrhl Dan. Radu i Arsenie souhlasili. Tak se začali vybavovat s cestujícími a Popiho nechali to vstřebat ;-).
pověsili...
... Popiho trenky se srdíčky. A Dan Balan oznámil davu: "Toto jsou trenýrky Dana Popiho."
Lidi se smáli a tleskali a Dan rychle šupl do auta za Arsim a Radu. Auta se rozjely, dav mával a trenýrky si jen tak vlály.
"Doufám, že nespadnou, to by nám asi nevodpustil :-D," uvažoval ironicky Arsi.
"Já myslím, že nám to neodpustí, aniž by ty trenýrky spadly..." pochechtával se Radu.
"Dejte pokoj. Sem je tam přivázal a drží. I když na druhou stranu by možná bylo lepší, kdyby spadly, to by se to Popi nedozvěděl a my bysme byli v klidu," přemejšlel Dan.
Trenýrkám se asi na anténě líbilo v i tom větru a vydržely až na konečnou. Na letišti si Popi všiml svých trenýrek.
"Vy prevíti!," křičel za klukama, kteří se raději řítili rychle do letadla :-).
Dan Popi byl rudej jako rak. Stáhl svoje trenýrky a šel taky nastoupit. Vedle Balana si ale nesedl. Uraženě si sedl na volné sedadlo před ním. Kluci poznali, že to myslí vážně. Oni ale vážně nemysleli ani chvilku. Všichni se nesomrovali před Popiho a hučeli do něj: "Dane. No tak bav se s náma.," začal Dan (Balan).
"Daníku," ťuťal Radu.
"My ti koupíme růžového slona :-)," sliboval Arsenie.
Tak dlouho do něj hučeli až se Popi umoudřil: "No jo. Co s váma mám dělat? Ale máte štěstí, že tam nebyly kamery, jinak bych vás zastřelil."
Arsenie zvážněl a povídá: "Seš si jistej?"
"Jo, protože to bylo hlídaný," ujistil je Dan Popi
"Ani bych neřekl," ztuhl Radu a ukázal na obrazovku, kde běžel záznam z jedné televize o jejich koncertu a.... jejich odjezdu :-). Dan Popi se chytl za hlavu a přikryl si oči rukama. Když odkryl oči Radu, Arsenie ani Dan tam nebyli. Zdrhli totiž do části pro normální cestující, kteří na ně chvíli zírali.
Za chvíli se z jejich kabiny ozvalo: "Vy nevděčníci! Počkejte až se vrátíte." Řval Dan Popi.
"Možná jsme nevděčníci ale on si to zasloužil," řekl Arsi.
"Myslím, že se radši nevrátíme co říkáte kluci?" navrhl Dan. Radu i Arsenie souhlasili. Tak se začali vybavovat s cestujícími a Popiho nechali to vstřebat ;-).
A na konec...
"To je vše přátelé," vzkazuje Radu.
"To mám přece říct já," domáhá se Arsi.
"Tak to řekni"
"Uhni já to řeknu," tlačí se Dan.
"No tak to řekni," křiknou na něj Arsi a Radu.
"He," odkašle Dan, "Ma-i-a-hii, ma-i-a-huu, ma-i-a-hoo, ma-i-a-chacha... Tádýdádýdá, to je konec přátelé :-)"
"To mám přece říct já," domáhá se Arsi.
"Tak to řekni"
"Uhni já to řeknu," tlačí se Dan.
"No tak to řekni," křiknou na něj Arsi a Radu.
"He," odkašle Dan, "Ma-i-a-hii, ma-i-a-huu, ma-i-a-hoo, ma-i-a-chacha... Tádýdádýdá, to je konec přátelé :-)"


















